Jak rozmluvit dítě

Dítě vašich známých už mluví v krásných souvislých větách, zatímco z vaší ratolesti vypadne občas jen několik slabik. Říkáte si možná, proč je tomu tak? Chtěli byste vaše dítko rozmluvit, ale nevíte, jak na to? 

Přečtěte si naše rady, tipy a nezbytné informace, které vám na cestě za prvními slovíčky bez pochyb pomůžou.  

Obsah

• Dnešní doba alias opožděné mluvení dětí
• Kdy začínají děti mluvit?
• Základem je jemná a hrubá motorika 
• Praktické tipy, jak naučit dítě mluvit 
• Vyhněte se zlozvykům

Dnešní doba alias opožděné mluvení dětí

Možná se vám vybaví klasická věta většiny babiček: „Náš Tonda krásně mluvil už ve dvanácti měsících, co jen to s tím naším vnukem je?“. Ano, je to tak – dříve se děti naučily mluvit o dost rychleji, než je tomu dnes (mluvením máme na mysli věty jako: „Tata jede pá pá“ atd.). 

Nenechte se však vyvést z míry. Doba se mění a s ní i zažité zvyky. Je to paradoxně přehnaná péče dnešních rodičů, co vede k opožděné mluvě. 

Tak například – kvůli intenzivnímu kojení je zcela běžné, že k zavedení příkrmů (ne kapsičkových, ale těch na lžíci) dochází o dost později. Ve výsledku děti neumí žvýkat, kousat, dávat jazyk do stran a mají oslabený čelistní kloub a celou orofaciální oblast. Z mluvení je pak problém, co by dup. 

Jak dále uvádí klinická logopedka Iva Bajtlerová, život dnešních dětí je až moc organizovaný. Namísto spontánního programu a různých příležitostí děti vodíme do kroužků. Na obyčejné vypravování či ukazování na věci („Koukej, tady je kočička, či či, tam je pejsek, haf haf“) už není čas.  

Kdy začínají děti mluvit?

Jak uvádí mnoho příruček, již ve věku 3.-5. měsíců by měla miminka začít žvatlat a vydávat zvuky hlásek jako například „ggg“. Vydávání slabik „mamama“ „dadada“ atd. přichází mezi 8.-11. měsícem života. 

Později děti začínají tvořit primitivní slovíčka. Roční děti by měly zvládat citoslovce jako „haf, bum, pá, ham“ a další. 

Jednoduché věty skládající se z podmětu či přísudku („táta hají“, „mami pápá“, „babi ham“) děti umí vyslovit většinou ve věku dvou let.

Po třetím roce života se děti velmi rády ptají a snaží se zcela samostatně vyjadřovat. Ve čtyřech letech dokáží i rozlišovat barvy a vyprávět krátké pohádky.

TIP: Jelikož je v České republice preventivní prohlídka dětí ve věku jednoho a tří let, doporučujeme, aby rodiče schopnosti mluvení svých dětí pozorovali a hlídali sami. Pokud dítě ve 2 a 2,5 letech nevydává kromě křiku žádné zvuky, nebojte se vše konzultovat s dětským lékařem, který rozhodne o případných návštěvách u odborníka. 

Základem je jemná a hrubá motorika

Možná tomu těžko uvěříte, ale za schopností mluvení nemusí stát pravidelné předčítání knih, jako spíš dobře zvládnutá jemná a hrubá motorika. 

S řečí totiž souvisí všechno. Dbejte tedy na to, aby vaše děťátko umělo lézt, posléze chodit a zvládat jednoduché hrubé pohyby. Ty jsou základem motoriky jemné. Jakmile se děťátko naučí zvládat jemné pohyby (jako například navlékání, strkání do dírek apod.), řečové centrum se bude zajisté normálně vyvíjet. 

Mějte na mysli, že k rozhýbání pusinky dochází často až po zvládnutí koordinace oko-ruka-noha. Mezi 18. až 27. měsícem tak zkuste přejít z odrážedla ke šlapání. Skvělým tipem jsou například tříkolky s vodící tyčí, díky kterým bude dítě aktivně šlapat a vy budete mít kontrolu nad jeho jízdou. 

Jak vybrat tu nejlepší tříkolku, naleznete zde.

Praktické tipy, jak naučit dítě mluvit

Často kladenou otázkou je, jak naučit dítě mluvit, když nechce? Věřte tomu, že neúspěch často není o tom, že se dítěti nechce, jako spíše o tom, že k rozmluvení potřebuje správně navést.  

Podívejte se na naše tipy, které vám s rozmluvením dětí mohou pomoci: 

1. Pořiďte si domů hračky podporující jemnou motoriku. Jsou jimi například dřevěné multifunkční kostky, dřevěné vkládačky, sady na nářadí a další.
2. Neustále s dítětem mluvte, a to i za cenu toho, že mluvíte sami. Pojmenovávání věcí či skutečností napomáhá dítěti rozšířit jeho slovní zásobu. Dále mu tak pomůžete navozovat asociace a jednoho dne dítko dané slovo prostě vysloví.
3. Pomáhejte dětem s výslovností – jakmile dítě špatně vysloví slovíčko („oto“), zkuste ho hezky opravit: „Ano, výborně, to je AUTO“.
4. Výrazně artikulujte, zvolte výraznou mimiku a gesta – dítě vaše mluva zaujme a bude vás chtít co nejrychleji napodobit.
5. Zpívejte básničky, mluvte říkanky a básničky – časté opakování bude vést k tomu, že si dítě texty rychle osvojí a bude je chtít s vámi opakovat.
6. Při prohlížení a čtení knih ukazujte na obrázky a zřetelně opakujte, co je na obrázku.
7. Pokud si již nevíte rady, jak vašemu děťátku pomoci, neváhejte kontaktovat odborníka. Zkusit můžete pediatra, anebo například logopeda. 

Vyhněte se zlozvykům

Rodiče se často snaží mluvit s dětmi jako s dospěláky. Rozčilují se na prarodiče, že na děti používají citoslovce jako „pá pá“ nebo „ham ham“. Je však na čase vyvést mnohé z omylu. Babička s dědečkem to totiž dělají správně! Aby se dítě naučilo složitější slovíčka a věty, musí začít od těch nejjednodušších podob.

Vyhýbejte se zdrobnělinám – slova jako „papáníčko“ a „polívčička“ možná zní roztomile, jejich vyslovení je však pro děti extrémně komplikované. 

Stejně tak si dejte pozor na mluvení formou „MY“ či používání třetí osoby („Maminka tě pochová“). Předejdete tak zbytečnému chaosu v hlavičce vaší ratolesti.